Small talk
Do nizozemského Bernardus Golf jste odcestovala jako vítězka evropského kvalifikačního žebříčku a teprve třetí Češka v historii. Co pro Vás zisk místa v kvalifikaci znamenal a s jakými cíli jste do turnaje vstupovala? Byl to pro mě obrovské ocenění celé dosavadní práce a zároveň i splnění nějakého svého snu, který jsem měla, snad i cíle na tuto sezónu. PING Junior Solheim Cup je výjimečný turnaj a reprezentovat na takové akci je něco, o čem sní myslím spoustu mladých golfistek. A první místo v kvalifikačním žebříčku pro mě znamenalo, že se mi dařilo dlouhodobě podávat kvalitní výkony, ne jen uspět na jednom turnaji. Do Bernardusu jsem jela s tím, že chci co nejlépe reprezentovat Česko, co nejlépe pomoct evropskému týmu a zároveň si užít výjimečnou atmosféru a posbírat cenné zkušenosti, které tato akce nabízí.
Popisovala jste, že při prvním průchodu tunelem na první odpaliště obklopené obrovskou tribunou jste měla husí kůži. Jak jste zvládala emoce a divácký tlak na takto velké scéně? Byl to opravdu nezapomenutelný moment. Když člověk prochází tunelem, do toho slyší diváky a vidí tu obrovskou tribunu, tak si najednou uvědomí, jak velká událost to je. Já osobně celkem ráda hraju pod tlakem, protože to beru spíš jako výzvu a vnímám to pozitivně, než to brát jako něco, co by mě mělo svazovat. Dvě tři jamky mi trvalo, než jsem se dostala do své rutiny. V hlavě máte, že nehrajete jen za sebe. Máte konkrétní úkol, a to bylo přinést bod a hrát ránu po ráně. Ale tím, že vlastně dva ze tří zápasů jsou týmové, tak to člověk ještě prožívá se svou spoluhráčkou. Zažívaly jsme to obě poprvé, tak musím říct, že to bylo opravdu skvělé. A myslím si, že všechny holky, co jsme tam byly, jsme to zvládly dobře a hrály jsme skvělý golf.
V týmových soutěžích, jako jsou foursomy a fourbally, hraje obrovskou roli synergie s partnerkou. Jak Vám sedla týmová chemie v evropské šatně a jak jste si užívala atmosféru v evropských barvách? Týmová atmosféra byla jednou z nejkrásnějších částí celého turnaje. Každá hráčka přijela z jiného prostředí a máme trochu jinou povahu i herní styl, ale všechny jsme měly společný cíl. Do toho se všechny velmi dobře známe z mezinárodních turnajů. Opravdu nemohla bych si přát lepší tým! Co se týče kapitánek, Anne Van Dam a Bronte Law, ty byly naprosto skvělé. Byly jako jedny z nás. Všechny jsme si sedly dohromady jako tým opravdu neskutečně. Od ranních cest autobusem na hřiště až po předkolové rituály to byla tak skvělá týmová atmosféra, kterou jsem ještě nezažila. A doufám, že nezapomenu. Reprezentovat Evropu pro mě byla velká čest. Co pro mě bylo nové, byly fourbally. Tento formát jsem ještě nikdy nehrála a chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykla. Ale ve foursomu nám to s mojí spoluhráčkou sedlo naprosto skvěle. Hrály jsme skvělý golf, vlastně jsme nezahrály jediné bogey, vyhrály jsme na „17“ se skóre -5. Byl to naprosto skvělý zápas a jsem moc ráda, že jsme si takto sedly.
V průběhu turnaje jste se stala oporou evropského týmu. Brala kapitánka i ostatní hráčky v potaz vaše rady a třeba i priority na nasazení? Upřímně, tohle se těžko popisuje, ale na takovém turnaji má hlavní slovo kapitánka a nebylo tolik času, abychom do toho vnesly svůj názor. Všechny jsme na sto procent důvěřovaly naší kapitánce Anne Van Dam a já si myslím, že udělala skvělá rozhodnutí. Co se týče nasazení, hrály jsme všechny kompletní porci zápasů. Ve výsledku šlo jen o pořadí, a to je los. Pro mě bylo nejdůležitější, že jsme všechny hrály za tým, ne jenom samy za sebe. Třeba v porovnání s Američankami si myslím, že jsme měly mnohem lepší týmové nastavení a fungovaly jsme více jako tým.
Hrály jste na stejném hřišti, kde hned vzápětí probíhal „velký“ Solheim Cup. Měla jste možnost sledovat dospělé hvězdy zblízka? Inspiruje Vás některá ze světových hráček konkrétně svým stylem či přístupem ke hře? Být součástí akce, která je takhle úzce propojená s „velkým“ Solheim Cupem, bylo samo o sobě výjimečné. Je skvělé vidět, kam se dá v ženském golfu dostat, a uvědomit si, kolik práce za tím stojí. Na profesionálkách mě hlavně inspiruje jejich klid v důležitých momentech, schopnost zvládnout dané situace, přístup na hřišti a jejich schopnost se rychle oklepat z chyby. A právě tyto věci se snažím přenášet do svojí hry. Protože upřímně, co jsem tam odpozorovala, tak mezi námi nevidím nějaký extrémní rozdíl, co se týče ball strikingu nebo délky, ale spíš je to právě o tom přístupu na hřišti. To pro mě byla největší zkušenost, kterou si z turnaje odnáším.
Máte za sebou velmi náročný kalendář plný cestování. Které hřiště Vás letos svou náročností nebo atmosférou nejvíce prověřilo a kde se Vám naopak hrálo nejlépe? Řekla bych, že každé hřiště má něco specifického. Někde rozhoduje délka a přesnost z týčka, jinde jsou nejtěžší rychlé greeny, nebo když jsou namodelované. Z hlediska atmosféry a připravenosti hřiště pro mě bylo mimořádné určitě Bernardus Golf, které jsem hrála v Nizozemsku při Junior Solheim Cupu. Tam totiž člověk zažil úplně jinou úroveň týmové podpory i diváckého zájmu. To samé bylo, když jsem hrála na Ladies European Tour v Německu. Těžko říct, na jakém hřišti se mi hrálo nejlépe, to je pro mě velmi složitá otázka. Řekla bych, že mi velmi sedlo hřiště na začátku roku v Portugalsku, protože mně nevadí zima ani těžké podmínky, co se týče třeba deště. A tam byla celkem zima a pršelo, takže jsem měla výhodu.
Bojovat na čele žebříčků vyžaduje obrovskou mentální odolnost. Pracujete se sportovním psychologem, nebo máte své vlastní rituály, které Vám pomáhají zachovat chladnou hlavu na greenech? Se sportovním psychologem nespolupracuji, ale své vlastní rituály samozřejmě mám. Myslím si, že mentální stránka je v golfu nesmírně důležitá. Člověk může mít skvělou techniku, ale pokud se nechá rozptýlit jednou nepovedenou ránou, může se to pak projevit na celém turnaji. Hodně čtu knížky zaměřené na mentální stránku. Řekla bych, že mi v tom hodně pomohlo i to, že jsem dělala několik ostatních sportů na vysoké úrovni, hlavně tenis. Co se týče rozdílu tenisu a golfu, v tenisu těch chyb můžete udělat hodně a stejně vyhrát. Ale v golfu vás prostě jedna chyba stojí mnohem víc a musíte se z toho rychle oklepat. Spolupracuji primárně se svými trenéry Vojtou Dostálem a Standou Matušem, hodně řešíme nastavení hlavy na hřišti.
Jak se Vám daří kloubit vrcholový golf, neustálé výjezdy po Evropě a přípravu na turnaje se školou a osobním životem? Musím říct, že je to často poměrně náročné, hlavně když se sejde několik turnajů krátce po sobě. Je potřeba mít všechno dobře naplánované a využívat čas na cestách, na kterých strávím každý den nejméně dvě hodiny jenom ježděním na tréninky. Všechen čas na cestách tak využívám k dodělávání věcí do školy a učení se na testy. Ne vždy jde všechno podle ideálního rozvrhu. Nejtěžší to bývá při uzávěrce známek v lednu a v červnu, ale zatím jsem to vždycky zvládla, řekla bych, velmi dobře. Hodně mi s plánováním pomáhá podpora mojí rodiny a lidí kolem mě. Ale samozřejmě není to nic lehkého a člověk si pak musí vybrat a vrcholovému sportu obětovat hodně věcí.
Už jste na turnajích LETAS ukázala, že dokážete držet krok s profesionálkami. Plánujete v nejbližší době přechod k PRO golfu, nebo chcete ještě nějaký čas sbírat trofeje mezi amatérkami? V nejbližší době přechod k profesionálům neplánuji. Mám v plánu jít příští rok v srpnu na univerzitu do Ameriky, na University of Texas. Samozřejmě s tím mám v plánu hrát další LET Access turnaje, a tam je šance si vyhrát kartu. V tu chvíli by nad tím mohl člověk polemizovat, ale já si myslím, že jít na univerzitu je pro mě správná cesta. Potřebuji nabrat ještě důležité zkušenosti.
Kdybychom se potkali za rok touto dobou, s jakým splněným golfovým snem nebo výsledkem z nadcházející sezóny byste byla nejspokojenější? Nad tím jsem ještě upřímně tolik nepřemýšlela, jelikož pořád mám sezónu 2026 a ještě mě čekají dva turnaje. Ale nejvíce bych si přála, abych se zase herně posunula a dokázala svou výkonnost potvrzovat na těch nejdůležitějších turnajích. Pro mě je nejdůležitější, že do toho dávám maximum. Vím, že tím dělám progres, a chci být spokojená s tím, co do toho dávám.


